Všichni známe, jak nová skříň nebo stůl voní novotou. Ten zvláštní pach, který se šíří po bytě, mnozí vnímají jako příjemný důkaz, že zařízení je čerstvě vyrobené. Ve skutečnosti to ale není „vůně nového dřeva“, nýbrž směs látek, které se z materiálů pomalu odpařují do vzduchu. A ty samé látky pak dýcháme každý den.
Co se ukrývá pod dýhou?
Za lesklým povrchem levného nábytku se skrývá jednoduchá technologie: dřevotříska nebo MDF spojená lepidly, která drží tvar. V těchto pojivech je obsažen formaldehyd. Ten se nevytratí ani po výrobě, ani po dopravě, ani po smontování. Postupně se uvolňuje dál. Připočtěme laky a barvy, které dávají nábytku konečný vzhled, a máme tu koktejl, který se do ovzduší vypouští měsíce, někdy i roky.
Tiché následky
Formaldehyd je přítomen v tolika výrobcích, že si jeho přítomnost ani neuvědomujeme. Jenže právě dlouhodobé vystavování se i nízkým dávkám formaldehydu je problém. Pálení očí, sucho v krku nebo tlak v hlavě – to jsou varovné signály. Citlivější osoby jako malé děti, astmatici, alergici pocítí účinky rychleji.
Vědecké instituce navíc řadí formaldehyd mezi látky s prokázaným karcinogenním účinkem. To, co začíná jako nenápadná nepohoda, může mít časem mnohem závažnější dopady.
Více než jedna látka
Když se v interiéru měří složení vzduchu, málokdy se ukáže jen formaldehyd. Přítomné bývají i další těkavé organické sloučeniny jako benzen, xylen, toluen. Každá z nich působí trochu jinak, ale většinou způsobují závratě, malátnost a podráždění dýchacích cest.
Skutečné riziko ale spočívá v jejich kombinaci. Směs, která sama o sobě nepůsobí nijak dramaticky, vytváří při dlouhodobém působení prostředí, které tělo zatěžuje každý den.
Proč je to dnes nebezpečnější než dříve?
Dřív se okny ztrácelo teplo, ale spolu s ním i chemické výpary. Dnes jsou moderní stavby tak těsné, že vzduch zůstává uvnitř dlouhé hodiny, někdy i dny. Co se jednou uvolní, to se hromadí.
Příkladem je třeba čerstvě vybavený dětský pokoj, kam rodiče nainstalují nový nábytek. Místo bezpečného zázemí ale vzniká prostor, kde koncentrace škodlivin stoupají nejvýš.
Jak se bránit?
Některá řešení jsou prostá. Časté větrání pomáhá odvést zplodiny pryč. Ještě účinnější je rekuperace, která zajišťuje stálou výměnu vzduchu. Při nákupu nábytku se vyplatí číst, z čeho je vyroben. Masivní dřevo sice stojí víc, ale na rozdíl od desek neobsahuje pojiva, která by se časem rozkládala. A i výrobci desek už dnes nabízejí varianty s nižšími emisemi. Je to reakce na poptávku zákazníků, kteří si začínají uvědomovat, že design není všechno.
Směr vývoje
Tlak veřejnosti i přísnější předpisy nutí průmysl hledat šetrnější cesty. Vyrábí se desky s minimem formaldehydu, laky na vodní bázi a technologie, které mají omezit odpařování. Ještě nejde o standard, ale trend je jasný. Nábytek budoucnosti nebude hodnocen jen podle ceny a vzhledu, ale i podle toho, jak čistý vzduch doma nechá.
Domov má být místem, kde se cítíme v bezpečí. Přitom právě vybavení, které nám dělá radost, může dlouhodobě škodit. Nový stůl či skříň nejsou jen kusy dřeva – jsou to i zdroje látek, které se stávají součástí našeho ovzduší.
Rozhodnutí, jaký materiál si pustíme domů, tak není jen otázkou vkusu, ale i zdraví. A možná jednou zjistíme, že nejhezčí nábytek je ten, který není vůbec cítit.
Zdroj textu: https://www.architecturaldigest.com, https://www.sciencedirect.com
Zdroj foto: www.freepik.com
